Bývalá samostatná obec Kunčice, od roku 1950 součást města Letohrad, se nachází na okrese Ústí nad Orlicí a táhne se v délce 7 km po levém břehu řeky Tiché Orlice, pod svahem sklánějícím se od severu k  jihu. Nejvyšším místem tohoto hřbetu je vrch Čisbisko (dříve místo provádění čižby - odchytu ptactva) 495 m nad mořem a vrch Herklice s nadmořskou výškou 480 m. Na východě ves sousedí s katastrem obcí Verměřovice a Petrovice, na severu Dolní Dobrouč a na jihu obec Červená (dříve Rotnek), dnes rovněž součást města Letohrad. Na pravé straně řeky se nachází další části města Letohrad a to obec Orlice, vlastní město Letohrad (dříve Kyšperk) a dál po toku řeky Jankovice a Červená (dříve Rotnek).
První osídlení prostoru dnešních Kunčic se předpokládá v druhé polovině 13. století, kdy v tomto prostoru organizovali, z pověření krále, kolonizační činnost páni z Drnholce, původem z jižní Moravy. První zmínka o obci je z roku 1292 v tzv. první zbraslavské darovací listině kde je uvedena Kunčice pod názvem Cuncendorf, jako součást panství lanšperského, darovaného králem Václavem II. v uvedeném roce klášteru zbraslavskému. Ve stejné listině se poprvé objevuje i řada dalších okolních obcí z levého břehu řeky, patřících k tomuto panství. Po provedené kolonizaci kolonizátoři obvykle odváděli svěřené území králi zpět a ten je udělil dál, podle svého uvážení. Název "Kunčice" se odvozuje od německého osobního jména Kunz (Kunzendorf = Kuncova ves) a svědčí o národnosti prvních osadníků.
Zbraslavský klášter však území dlouho neudržel. Vzhledem ke značné vzdálenosti a velmi neklidné době, bylo toto zboží pleněno od svých panských sousedů a užitek kláštera z něho byl velmi mizivý. Když bylo potom v roce 1344 založeno biskupství litomyšlské, dohodl se jeho biskup Jan II. se zbraslavským klášterem na výměně panství Lanšperk včetně vsi Kunčice za některé vsi zakoupené Litomyšlí u Zbraslavi a klášteru tak bližší.
Pro následující období husitských válek přesnější zprávy chybí. Několikrát byl hrad Lanšperk dobýván, jeho majitelé se často střídali a během této doby také zaniklo biskupství litomyšlské. Předpokládá se, že v té době došlo snad také k výměně obyvatelstva z původního německého za české. Naposledy je Kunčice jmenována jako součást lanšperského panství v roce 1507.
Další zprávy o Kunčici pochází až z roku 1565, kdy je jmenována spolu se vsí Verměřovice, jako vsi zápisné (držené za určitý poplatek), náležející k sousednímu statku orlickému, jehož pánem byl v té době Burjan Strachota z Kralovic. Ten prodává v uvedeném roce celý svůj majetek panu Sudovi z Řeneč. Není dostatečně jasné, kdy a jakým způsobem se dostala Kunčice od panství Lanšperk do majetku orlických pánů. Existuje však zápis, kterým paní Dorota Sudová z Lipan žádá v roce 1600 císařskou kancelář, aby jí byla umožněna koupě vsí zápisných Kunčic a Verměřovic "které byly před léty bývalým majitelům Orlice prodány za jistou sumu " Snad získali orličtí Strachotové Kunčice a Verměřovice za majitelů Lanšperka - Pernštejnů - kteří kolem roku 1544 prodávali pro dluhy některé části panství.
V roce 1650 koupil nový orlický majitel Adam Mikuláš Vitanovský z Vlčkovic spolu s manželkou Annou Dorotou Sudovou z Řeneč a na Orlici od Losensteinů sousední panství Kyšperk, kam potom i přesídlili na tamní zámek a navždy tak spojili sousední obce Kunčice, Orlice, Kyšperk a Rotnek pod jedno panství. Jejich synem byl známý dobrodinec Kyšperka Jetřich Hynek Vitanovský z Vlčkovic, po němž je dodnes pojmenována jedna z ulic.
Podle soupisu far, pořízeném kolem roku 1350 za Arnošta z Pardubic, měla i Kunčice svoji faru o níž, ani o tehdejším kostelu, se nic bližšího nezachovalo. První zmínka o kostelíku je až v Soupisu poddaných 1651, kde se popisuje jako jednoduchá dřevěnná kaple, zasvěcená sv.Kateřině. Další záznam je v závěti majitele panství Jetřicha Hynka Vitanovského z roku 1681, kde je odkaz 100 zl. kunčickému kostelu, " aby i tento kostelík mohl být vystavěn " Vlastní stavba kostela však byla provedena až za majitele Norberta Leopolda Libštejnského z Kolovrat v roce 1685 a erb jeho a jeho manželky dodnes zdobí průčelí kostela. V roce 1999 byla historicko stavebním průzkumem ing. Sommera zjištěna jeho pozdější zásadní úprava, vynucená ujížděním severního svahu srázu, kde stála nad dnešní sakristií původně věž. Ta musela být na východní straně kostela (nad dnešní sakristií) odbourána a postavena nová (současná) věž na západní straně, spolu s prodloužením kostela asi o 2 m, v roce 1761. Kunčice patřila v 16.století k faře v Dolní Dobrouči, potom snad k Orlici (není to jisté, hranice panství nemusely souhlasit s hranicemi farnosti), po roce 1620 (zrušeny fary v Dobrouči i na Orlici) snad k Lukavici a od roku 1726 k nově zřízené faře v Kyšperku.
Škola byla zřízena kolem roku 1790 na Orlici pro děti z okolních obcí včetně Kunčic. Tam chodili kunčické děti až do roku 1872. Potom se vyučovalo na Kunčicích v chalupě čp.61 a v roce 1879 byla vystavěna nová škola u kostela, kde jako první učitel působil Josef Cupal a od roku 1886 Alois Kněžek původem ze Záměle. Ten byl nejzasloužilejším učitelem v historii Kunčic a vzpomínky na něho jsou živé dodnes. Jeho zásluhou se povznesla úroveň obce i jejích obyvatel ve všech směrech a jeho zásluhy nelze na tomto prostoru vypočítat. Učil zde do roku 1924, kdy odešel na odpočinek. Zemřel v Kyšperku v roce 1948.
Důležitou roli hrála v době 19. století i místní hospoda čp.48, která byla zároveň zájezdní hospodou i rychtou a kde se odehrávaly všechny místní společenské události. Ta byla od roku 1783 v majetku rodiny Neumannů, kteří zastávali nejen pohostinství, ale i omezený obchod, byli řezníky i obecními kronikáři a rádci celé obce. Vždy po celou dobu svého fungování byla hospoda ku prospěchu obce, hrály se zde divadla, začínala zde kampelička, konaly se taneční zábavy a sloužila i jako právní poradna, když byl jejím obyvatelem JUDr Alois Ruprecht, právník, do roku 1960 vězněný komunisty, zeť Marie Neumannové - Dolečkové (rozené Reineltové), dodnes vzpomínané kunčické šenkýřky a "babičky".
Velmi ovlivnily společenský a hospodářský život obce založení hasičského sboru v roce 1891, Sokola v roce 1920, mlékárny na Orlici 1901, kampeličky na Kunčicích 1902, ochotnického spolku v roce 1896, hospodářské vzdělávací kursy v létech 1906-07 a další aktivity, organizované z největší části právě řídícím Aloisem Kněžkem. Ke konání všech společenských a vzdělávacích akcí sloužila místní hospoda čp.48, kterou po 5 generací obětavě obhospodařoval rod Neumannů, z nichž pocházeli i někteří kunčičtí rychtáři.
K historii Kunčic patří neoddělitelně i historie Ovčína, původně panského dvora pro chov ovcí, zřízeného v roce 1686 a rozparcelovaného hraběnkou Terezií Cavriani nájemcům dvorských pozemků v roce 1791. Z těchto nových kunčických obyvatel se stali i vůdčí osobnosti obce, z nichž největší zásluhy si získal rod Reineltů (původem z Českých Petrovic), jehož člen Jan Reinelt (1847-1908) se stal v roce 1872 zakladatelem místní sirkárny, zajistil tak obyvatelům výdělky a později i starostou, jehož zásluhou došlo k podstatnému zlepšení všech místních komunikací i úrovně spolkového života. V sirkařské činnosti pokračoval i jeho syn Rudolf Reinelt (1884-1982), který modernizoval výrobu a udržel zde zaměstnanost přes konkurenční tlaky až do roku 1922.
První světová válka v létech 1914-1918 si vybrala svoji daň krve i na Kunčicích, kdy z cca 900 občanů obce jich padlo 26. Tuto dobu pociťovali obyvatelé velmi těžce, poněvadž byla velká nouze o potraviny, muži byli ve válce a hospodářství tak záviselo na ženách a dětech. Útrapy násobil i strach o své blízké.
Po vzniku ČSR v roce 1918 nastává rozvoj společenského a hospodářského života. Parcelací dvorů podle zákonů z roku 1919 se dostává zemědělské půdy i nemajetným, staví se nové chlévy a stodoly, opravují se chalupy. V roce 1924 je provedena elektrifikace obce, v roce 1929 vystavěn vodovod ze Suchého vrchu, vznikají nové živnosti a na okolí i nové továrny, které poskytují větší možnosti uplatnění i kunčickým občanům. Ztrácí se tak dominující zemědělský charakter obce.
Druhá světová válka zbrzdila úspěšný hospodářský rozvoj, nastává doba politického útlaku a přídělového hospodaření. Jsou zastaveny aktivity různých spolků, existuje dodávková povinnost. Tuto dobu národní persekuce nepřežili 4 kunčičtí občané a několik jich bylo vězněno. Koncem války se řada kunčických občanů starala tajně o několik desítek uprchlých válečných zajatců, jejich výživu a ošacení i za cenu vlastního nebezpečí života. Přesto, že to bylo známo více lidem, nenašel se mezi občany ani jeden udavač, což svědčí rovněž o vysoké morálce obyvatel obce v té době.
Po válce nastal dnes již známý politický vývoj. Ve volbách 1946 na Kunčicích ještě zvítězila s převahou lidová strana, další volby již byly fraškou pod patronací komunistů. V roce 1950 došlo přes odpor občanů ke sloučení obcí Kyšperk, Orlice, Kunčice a Rotnek pod společným názvem Letohrad. Od této doby končí samostatná činnost obecního úřadu a stává se tak součástí MNV Letohrad.
Rozvoj obce se však nazastavil ani v nových podmínkách a přes likvidaci řemesel a živností, direktivní plánování a politický dohled nad občany, jsou stavěny v roce 1953 nové rodinné domky naproti Strojírnám potravinářského průmyslu (tj. bývalá sirkárna). V roce 1957 je založeno JZD, v roce 1960 postaven první kravín, 1965 druhý pod Valaškou. V roce 1958 zřízen nový hřbitov pod Ovčínem. V roce 1961 zahájena železničáři výstavba pionýrského tábora v Ráji pro 150 dětí, v roce 1971 provedena generální oprava požární zbrojnice u kampeličky, v roce 1972 výstavba svépomocí nové samoobsluhy Jednota a 1973 nová cesta od mostu k této prodejně. V létech 1976-1978 stavěno obecní osvětlení a v roce 1977 opravena venkovní omítka kostela. Většina těchto akcí je prováděna díky pochopení občanů, většinou brigádnicky v jejich volném čase, pouze za symbolickou odměnu.
Druhou stránkou doby komunistické vlády byla likvidace legálního podnikání, rozkvět melouchaření, zákaz svobody projevu a perzekuce některých kunčických občanů, z nichž lze vyjmenovat vykonstruovaná obvinění pro JUDr Aloise Ruprechta (7 let vězení), Františka Vondru (7 let, propuštěn dříve), jeho manželku Emílii (3 roky), Bohuslava Jareše (necelý rok) a zastrašování dalších.
Politický převrat v listopadu 1989 podnítil nové aktivity v podnikání, na Kunčicích vznikla řada nových firem s možnostmi zaměstnání a přes řadu dosud nenaplněných představ věříme, že Kunčice čeká ještě lepší budoucnost.
Pro kunčické stránky ochotně zpracoval Stanislav Adamec
|