Den druhý, pátek 8.5., ujeto 305 km

Ráno na nás při snídani na terase chat svítí sluníčko a tak je jasné, že nás čeká pohodový den s poznáváním krás zdejšího kraje. Po kvalitním ranním posilnění se na parkovišti nad chatami řadíme do naší dlouhé kolony a vrážíme na dnešní putování. Po cestě s výhledy na Slovenské Rudohoří, sjíždíme do Kokavy a odtud opět stoupáme malebným údolím říčky Rimavica až do Drábska. Zde odbočujeme na silnici vlnící se smrkovými lesy přes vrcholky Poľany, což je dílčí pohoří Rudohoří. Právě na sedle Poľany na nás dnes poprvé vykouknou zasněžené vršky Nízkých Tater.

Ranní pohled na Rudohoří od chat	Sjezdovka pod chatkami

 Při klesání k Čiernemu Balogu se zastavujeme v lesnickém skanzenu Vydrovo. Je to obrovský areál v údolí obklopeném lesy. První lesnický skanzen v Evropě ukazuje návštěvníkům les v jeho přirozeném prostředí souběžně se zásahem lidí. 3km naučný "Chodník lesního času" má 63 zastávek přibližujících proces od mýcení lesů pro potřeby osadníků až po jeho znovuoživení. Součástí jsou i exponáty lesních strojů, lanovky, pálení dřevěného uhlí pro místní pece a lesní železnice. Místo zde má i zastoupení obnovy lesa, přírody a vodních toků. Působivým doplněním areálu jsou všudypřítomné dřevěné sochy a přírodní díla. Obnovená úzkokolejka projíždí svou 16ti km(Původně byla dlouhá 133km) trasu z Čierneho Balogu do Hronca několikrát denně. Bohužel nemáme tolik času, abychom prošli celý skanzen, ani abychom se povozili parní úzkokolejkou a tak si pouze prohlédneme informační cedule a sochy v okolí zastávky Vydrovo. Pro příští výlet do této části Slovenska je třeba si vyčlenit alespoň půl dne na zdejší zajímavost.

Údolí s lesnickým skanzenem	Čiernohronská železnice, zastávka Vydrovo

Přírodní dřevařská díla v areálu skanzenu	Jak malej Jarda

Pokračujeme dále do údolí řeky Hron. Právě tam nás vede silnice jak podle pravítka. Je to několikakilometrová přímka, na jejímž konci se tyčí Ďumbier a Chopok, nejvyšší to velikáni Nízkých Tater. Celkový dojem kazí pouze paneláky v Breznu, ale to byl jistě úmysl, aby se socialistický člověk zbytečně nekochal.

Nízké Tatry u Brezna	Vysoké Tatry u Popradu

Jedeme stále údolím Hronu pod Nízkými Tatrami, a když nám po levici ukáže Kraľova Hoľa svůj technický vrchol (vysílač), stáčíme se do sedla Pusté Pole mezi Tatry a Slovenský kras. Jen co projedeme Vernár, na celém obzoru se před námi rozvine panorama zasněžených skalnatých štítů Vysokých Tater. Je vynikající viditelnost a tak se nám naskýtá úchvatný pohled. Blížíme se do Popradu a už sledujeme směrové cedule, která nás musí dovést do Aquacentra. Dnes nás totiž nečeká jen potěcha ducha, ale i potěcha těla formou termálních koupelí. Po zaparkování tvoříme skupiny po třech a dostáváme 30% slevu na vstupném, což věru není k zahození. Takže naučit se zacházet s čipem ovládanými skříňkami a honem do plavek a vyzkoušet všemožnou zábavu, kterou Aquacentrum nabízí. Jsou tu bazény s teplotou vody od 26 do 38 stupňů, vířivky, tobogány a i nerezový hrnek na rozhoupání hladiny. Je sice obsazen, ale Jarda s Dušanem jdou rozhoupat vodní masu a dovádějící děti nám rádi přenechávají celou atrakci. Vodu v nerezovém válci jsme nejen řádně rozhoupali, ale nakonec i roztočili jako v mixéru, až nám to potopilo Zdenka. Zpočátku jsme si mysleli, že na nás zpod hladiny dělá kuk, ale když začala ubývat voda v bazénu, raději jsme ho vytáhli, aby všechnu nevypil. Unavení, rozmočení a s varhánky na prstech ještě dodáváme tělu energii formou oběda v kolibě naproti Aquacentru. Nyní už je to opravdu dokonalé, najedeni, vykoupáni sedíme pod slunečnou oblohou s vyhlídkou na Vysoké Tatry. Takže ještě kávu a dost idylky, neboť musíme pokračovat v naší cestě.

Aquacentrum Poprad	Areál Aquacentra

Odjíždíme směrem na Spišskou Novou Ves a kroužíme kolem vápencových útvarů celého Slovenského Ráje. Malou odpočinkovou zastávku si dáváme u přehrady Palcmanská Maša nad Dobšinou a vracíme se pod nejvýchodnější vrchol Nízkých Tater, pod Kraľovu Hoľu.

Palcmanská Maša	Přehradu lemují vápencové útvary Slovenského Ráje

 U Talgartu, dříve Švermova, nás k prohlídce zláká vysoký kamenný viadukt železniční trati. Nedaleko tu pramení i Hron a pod viaduktem protéká jako maličký potůček.
Na louce u viaduktu musely být nějaké geopatogenní zóny, neboť Jirkovo Varadero odmítá startovat a tak opět přichází vhod Jardova dvoulinka, aby převedla proud z druhého Varana. Už chceme odjíždět, když je zpozorována další závada a to upadlý výfuk na Petrově GS. Na to ale stačí, aby Franta zalovil ve své kouzelné krabičce, a šroub z mnichovské továrny BMW je nahrazen obyčejným českým, sice ne tak hezkým, ale rozhodně plně funkčním.

K viaduktu	Viadukt

Výška historické stavby je úchvatná	Tento potůček je Hron

Dva Varani spojeni kabelem	Chybějící šroub

Po odstranění závad se opět dostáváme do centra Rudohoří. Tentokráte jeho hřeben překračujeme přes Muráň a kolem několika cikánských slumů na okrajích vesnic se dostáváme zpět do Kokavy, odkud si užíváme serpentinky ve stoupání do rekreační chatové oblasti. Teď již jen zbývá narovnat jedenáct strojů na terasu, trochu hygieny (ale ne moc, vždyť jsme vymáčení z termálů) a celý náš zájezd kráčí přes silnici, do pensionu Iľava, kde jsme si na dnešek dohodli teplou večeři. Po dobré krmi se vracíme k našim dvěma soudkům Corgoně, z nichž jeden velice brzy zazpívá svou poslední píseň labutí. No snad nám ten druhý bude už na zbytek pobytu stačit. Večer trávíme besedováním u ohně pod oblohou plnou hvězd. S přelomem půlnoci jdeme do peřin, abychom ráno mohli poznat další, tentokráte východní část Slovenského Rudohoří.