Hastrman nám hlídal motorky	Sázava v Kamenném Přívoze

Ráno po snídani vyrážíme do 8km vzdálených Lešan do areálu bývalé dělostřelecké posádky, kde je nyní expozice vojenského muzea. Expozice je rozdělena do několika částí, většinou dle období, či specializace. Zajímavým zážitkem je prohlídka expozice ostravské operace, kde procházíte zákopy pod pásy tanků a za zvuku zuřící bitvy z reproduktorů se vám najednou zaboří nohy do molitanu, který dokonale imituje bláto v zákopu.
Prohlídka celého areálu je minimálně na dvě hodiny.

Vstupní areál muzea	Legendární růžový T 34 z Prahy

Izraelská Merkava, nejdokonalejší tank na světě	Tanky z celého světa

 

My jsme se po projdutí všech expozic občerstvili v místním bufetu a pokračujeme do nedalekých Netvořic do muzea motocyklů Jawa. Je tu vystavena snad celá výrobní řada závodu v Týnci nad Sázavou. Pán v pokladně nás však posílá ještě na Konopiště, kde má stejný majitel sbírku rozšířenou o mnoho prototypů Jawa, které se v komunistickém státě nepodařilo prosadit do výroby. Znovu tedy jdeme do sedadel a přesunujeme so do konopišťského panství. V místním muzeu se nemůžeme odtrhnout od nádherných Californianů, ale i mimo ně je tu mnoho krásných kousků.

Muzeum v Netvořicích	Skvosty týnecké Jawy na Konopišti

Plni dojmů se vracíme do údolí řeky Sázavy a míříme za dalším dnešním cílem, tentokráte za zlatonosnými doly v okolí Jílového u Prahy. Cesta na Jílové je nádherná. Pražáci ani nedocení, jakou mají špičkovou projížďkovou trasu kousek od domu. Serpentiny v nádherném prostředí údolí Sázavy s vyhlídkou na roztodivné tvary kamenů v jejím toku prostě nemají chybu. Je kolem druhé hodiny odpolední a ozývají se také naše žaludky. Zastavujeme proto v Kamenném Přívoze v rodinné restauraci "Pohádka". Pohádka to vskutku byla. Je to další z mnoha věcí, které můžeme z našeho výletu doporučit. Zvěřinové specialitky za rozumnou cenu a neskutečný gurmetský zážitek.
Po nasycení pokračujeme dále na Jílové. Začínáme se vzdalovat od řeky, ale hned to napravujeme úzkou odbočkou na osadu Žampach, odkud opět prudce stoupáme po sotva dvoumetrové silničce vedoucí pod historickým kamenným železničním viaduktem, který překlenuje žampašské údolí ve stejné výšce jako Nuselský most. Podjíždíme pod historickou stavbou a dostáváme se ke dvou zlatonosným štolám. Průvodce nám nabízí letos nově otevřenou štolu sv. Antonína Paduánského, která se prochází ve dvou patrech a prolézá se po žebřících úzkým komínem. Adrenalin, to je naše a tak jdeme. Jsme vybaveni plášti, přilbami a svítilnami a když nastoupíme před portál štoly vypadáme jak ranní vizita v nemocnici. Uvnitř však oceňujeme všechny ochranné prostředky, protože štola je sekaná šikmo, je nízká, úzká a je tu tma. Prostup do druhého patra vysekaným komínem po dřevěnných žebřících je super, dokonce jsme řádně udýchaní a upachtění. Podzemí opouštíme otvorem ve svahu a dýcháme rádi čerstvý vzduch.

Štola Ant. Paduánský	Permoníci

Ve štole	Náročný výstup úzkým komínem

 

Tak zase zpět do motorkářského a přes Jílové se vracíme po staré benešovské Do Týnce nad Sázavou. Tady projíždíme zchátralým areálem továrny Jawa, kde je již na pohled  jasné, jak na tom náš největší výrobce motocyklů je. Dík brzdařskému umění komunistů Jawě ujel světový vlak a vypadá to, že dobíhání posledního vagonu už fabrika vzdala.
Dojíždíme do dnešního cíle našeho putování, do hostince U Holubů ve Zbořeném Kostelci, kde máme zajištěno ubytování. Zde musí následovat doporučení. Ano, tento penzionek je vskutku třeba vychválit. Za 150 Kč pěkné pokoje i příjemná strava.
Po ubytování a svlažení hrdel vyrážíme na pěší túru k řece. Původně jsme chtěli navštívit zříceninu hradu Zbořený Kostelec, ta ale leží na protějším břehu Sázavy a nejbližší most je v 6 km vzdáleném Týnci nad Sázavou. Zbývá nám tedy pouze pohled na hradní torzo, nad nímž se vznášejí horkovzdušné balony, a asi speciálně pro nás přilétá formace historických letadel. Po procházce po břehu řeky je již čas na večeři a posezení v hospůdce.

Zřícenina hradu Zbořený Kostelec

Ráno vyjíždíme po staré benešovské silnici na Prahu. Po Jižní spojce objíždíme velkoměsto a na severu míříme do Kbel. Tady je další expozice vojenského historického ústavu, a to letecké muzeum. Vystavené exponáty jsou opět rozděleny podle let a dle témat (vojenské, dopravní, sportovní). I zde je pár rarit a zajímavostí, jako například bezmotorový vírník, či přistávací modul Vladimíra Remka. Mezi vystavenými zajímavostmi nalézáme i část trosek sportovního letounu rodáka z Kunčic, četaře Rudolfa Motyčky, který zahynul 23.6.1938 při nácviku skupinové akrobacie na X. všesokolský slet, po srážce s jinými stroji skupiny.

Vojenské letecké muzeum v Kbelích

Letecká legitimace rodáka z Kunčic	Trosky stroje Rudolfa Motyčky

 Asi po hodině a půl pokračujeme v cestě k domovu. Vracíme se po staré pražské, a aby bylo tento víkend opravdu dostatek muzeí, zastavujeme se ještě v Přerově nad Labem ve skanzenu polabské vesnice. Prohlídka selských obydlí a nářadí, či domácích pomocníků, (mnohé z těchto věcí si pamatujeme, či se ještě povalují na vesnických půdách), je minimálně na hodinu. My poté ještě využijeme nabídky místní restaurace a po pozdním obědě pokračujeme v cestě k domovu. Jedeme přes Hrabalovo Kersko do Sadské a před Poděbrady najíždíme na dálnici. To je již závěr našeho víkendového putování, protože během 90 minut již parkujeme každý svůj stroj doma v garáži.