Aneb

 Turecké Pamukale a norský Preikestolen compensation

Opravdu je to tak. Ve vzdálenosti kolem 400km od Čech se dají najít přírodní úkazy podobné těm slavným a dalekým. Ale milí čtenáři, začneme s příběhem pěkně od začátku.
I v roce 2010 jsme naplánovali květnové poježdění po zemi našich sousedů. Tentokrát bylo na řadě opět střední Slovensko se svým Slovenským rájem a severní Maďarsko s termály a pohořím Bükk. Počet zájemců o výlet se nejprve vyšplhal na neuvěřitelných 23 osob a 15 motorek, ale postupem času došlo k přirozené selekci a konečná účastnická listina nakonec čítala 14 lidí a 9 strojů. Předpověď počasí ještě před odjezdem některé zviklala, no ale program výletu byl přeci jen silnější a tak se konečná cifra již nezměnila. Ještě že jsme měli zamluveno pružně variabilní ubytování v Gemerské Hörce, kde paní jednatelka s.r.o. trpělivě snášela měnící se objednávku.

Průzkumu části slovenské a maďarské země se tedy zúčastnili :

• Jirka na Suzuki GS 500 F
• Franta na BMW F 650 GS Dakar
• Pavel a Lenka na BMW R 1200 GS
• Libor a Jířa na Triumphu Rocket Touring
• Karel a Hanka na Suzuki Dl 1000 V-strom
• Dušan a Soňa na BMW R 1150 GS
• Zdenek na Suzuki GSX 1200
• Lukáš na Triumphu Tiger
• Petr a Marta na BMW R 1200 GS    (Dorazili až o den později)

Květnové svátky osvobození bohužel letos vyšly na víkend a tak nepřinesly žádný den volna navíc. I přes tuto, pro úsporu dovolené nepříznivou situaci, jsme odjezd stanovili již na čtvrtek, abychom měli na cestování po sousedních zemích 4 celé dny. Předpověď počasí byla celkem děsivá, ale nakonec vše dopadlo velice dobře ku všeobecné spokojenosti, i když nepromoky byly po zimním spánku řádně provětrány.

Čtvrtek 6.5.2010,  Kunčice - Kremnica - Gemerská Hörka, 543 km

Ráno máme smluvený start na 7 hodinu z Kunčic od Nového mostu. Čeká nás dost dlouhá štreka se zastávkou na jednom ze středů Evropy v slovenské Krahuli a tak chceme vyjet co nejdříve. Všichni stojíme v nepromocích pod střechou jednoho z domů a díváme se kolem dokola na zataženou oblohu. Nevypadá to vůbec nadějně, ale dle radaru ČHMÚ bychom měli deštivým mračnům ujet. Stále nám však chybí dva účastníci a to Lukáš a Zdenek z Libčan u HK, kteří se k nám letos připojili. Po půl hodině čekání se nám zadaří se telefonicky spojit a vydáváme se na cestu, s tím, že nás kluci dojedou buď před Olomoucí, nebo v Uherském Brodu, kde máme plánované zastávky. Déšť různé intenzity nás trápí až do Olomouce, stále je však zataženo, takže i po první pauze zůstáváme v nepromocích. Kluci z Libčan nedorazili a tak přes SMS domlouváme sraz na dalším místě. Během jízdy Moravou se konečně počasí umoudřuje a na pumpě  Mezi Brodem a Kunovicemi jdou nepromoky konečně do kufrů a dokonce se naše celá výprava spojuje v plánovaný celek. Jen tak narychlo se seznamujeme a vyrážíme dohnat ztracený čas.

Pokračujeme směrem na česko-slovenské hranice, které překračujeme v Hrozenkově. Přehoupneme se přes Karpaty, přejedeme Váh a údolím pod Strážovskými vrchy dojíždíme do Prievidze. Cestou nás ještě párkrát straší déšť, ale vždy je to jen krátká sprška, která se dá projet. V Handlové při čekání na železničním přejezdu si však Dušanovo BMW řekne dost a vlhkem nasycené kontakty přestanou převádět proud ke vstřikům a motor bez paliva odmítá běžet. Naštěstí je před přejezdem dostatečný plac k odstavení naší kolony a po rozpojení a pohýbání s konektory je zase vše v pořádku a můžeme pokračovat. (Albánské bláto a prach, následné mytí vapkou doma a neprostříknutí kontaktů, to je důvod závady BMW, která nás díky vlhkému výletu ještě potká) 
Hned kousek za Handlovou ukazuje mapa, že je zbytečné jet až do Žiaru n.Hronom, ale že si lze cestu do Kremnice zkrátit přes Janovu Lehotu a Slaskou. Ukazatel na odbočce sice chybí, avšak po upřesňující radě cyklistky(že je to taká stará cesta), najíždíme do začínajících Kremnických vrchů. Zpočátku je na silnici asfalt, později zbytky asfaltu, ještě později už jen díry a nakonec Tatra nakládající dřevo. Malá enduro vložka končí ve Slaském a odtud je do Kremnice již pohodlná horská cesta. 

Vlhkostní závada na BMW	Enduro zkratka na Slaskou

Projíždíme městem známým slavnou mincovnou a stoupáme úzkou cestou směrem k rekreačnímu areálu Skalka. Asi kilometr za Kremnicí odbočujeme do ještě krkolomnějšího stoupání, na jehož vrcholu projíždíme lyžařským střediskem v Kremnických vrších - Krahulí. Zde zkoušíme štěstí ve zdejší restauraci, ale je po zimní sezoně a tak místo jídla je tu pouze prostá nálevna. Pokračujeme tedy směrem na Kremnické Baně a cestou zajíždíme ke kostelu sv. Jana Křtitele, který tu na kopci stojí spolu s Klášterem řehole Bratrů kapucínů. Právě zde u kostela je jeden z geografických středů Evropy. Již jsme jeden střed Evropy navštívili za Rachivem na Ukrajině, což je odtud dobrých 550 km, ale dle Wikipedie to nejsou jediné středy, záleží asi na úhlu pohledu jednotlivých měst a států.

Kostel sv.J.Křtitele	Památník středu Evropy

U památečního kamene se dokumentujeme, když v tom padá Jirkova Suzuki na mokré trávě, tak nešťastně, že řidítko navždy opouští spojková páčka.
Co teď?
Jirku roztláčíme a sjíždíme společně do Kremnice, kde se nám daří sehnat místní šikuly, výrobce replik dílů na historické motocykly, kteří ve velice krátké době vyrábějí na Jirkovu páčku dokonalou ocelovou protézu. V průběhu opravy se my ostatní snažíme sehnat ve městě hospodu na jídlo, ale nedaří se a tak se přesunujeme do Dolnej Vsi, kde konečně naplníme žaludky v restauraci Zelený dvor. Jirka nás dojíždí a po pozdním obědě pokračujeme v naší cestě.

Parkujeme v Zeleném dvore	Pozdní oběd v restauraci Zelený dvor

Ranní déšť a kremnická porucha nám ubraly dost času a tak bez otálení míříme na Levoču, Rimavskou Sobotu a Tornal'u až do Gemerské Hörky, kde na nás již netrpělivě čeká paní správcová zdejší ubytovny. Je po osmé večer a motorky zaujímají své místo ve sklepě ubytovny a my po rozdělení pokojů a nezbytné sprše odcházíme na test pivka do zdejšího kulturáku.
Jak to jen nejvýstižněji zhodnotit. Hezká servírka, dobrý Gemer za 70 centů, jen ten místní zvyk - samoobsluha s okamžitým placením se nějak vymyká ze standartu. Ale zvykneme si a po doplnění tekutin odcházíme na ubytovnu k první noci v centru Slovenského krasu. 

Pátek 7.5.2010, Gemerská Hörka-Miskolc Tapolca-Egerszalok-Gemerská Hörka, 276 km

Ráno nás budí bubnující déšť a tak nálada při snídani z vlastních zásob není moc veselá. Jedeme však dnes k jihu a tak doufáme, že se počasí umoudří. V 9 hodin vyjíždíme s motorkami z provizorní garáže a přeci jenom navlékáme nepromoky, i když déšť není nijak intenzivní. Slovensko opouštíme na přechodu Domica - Aggtelek, kde je také jedna místní zajímavost a to jeskyně propojující pod zemí Slovensko s Maďarskem. Její návštěva se nám však už nevejde do časového plánu, tak snad někdy příště. Jedeme údolím řeky Sajó přes městečka a vesnice s roztodivnými názvy až do Miskolce. Přestalo pršet a dokonce se dere ven slunce a svět hned vypadá lépe. Projedeme celým městem a dostáváme se do okrajové lázeňské části, do Tapolci. Parkujeme u jednoho z hotelů kde je hlídač a je ochoten vzít i euro. Stojí nás to všechny dohromady 11€ a tak to docela jde. Už pěšky se přesunujeme asi 300m ke zdejším jeskynním termálům. Je všední den a tak uvnitř není nával a můžeme se pokochat vápencovými útvary ve skalních tunelech a přitom nahřívat svá těla v termální vodě. Testujeme všechny bazény a vířivky, mimo venkovního plaveckého, který je opravdu jen pro otrlé, a nakonec se skoro všichni sejdeme stejně v nejteplejším zdejším termálu s 35° vodou. V areálu lázní jsme i poobědvali, Jirka se zde vybavil apartníma plavkama, neboť svoje zapomněl doma, a po třech hodinách opouštíme termálko, abychom pokračovali v poznávací jízdě po severu Maďarska.

Ráno-výjezd z garáže a nepromoky	Vstupní část v Tapolce

Skupinová fotka ve venkovní vířivce	Nejteplejší bazén 35°C

Čeká nás teď průjezd druhým nejvyšším pohořím Maďarska, a to pohořím Bükk. Je to zdejší motorkářský ráj, neboť silnice klikatící se národním parkem má prý zatáček jako je dní v roce. My jsme to nepočítali, je jich ale opravdu hodně. Prožitek z jízdy bukovými lesy porostlým pohořím nám však kazí občasné přeháňky a hlavně znečištěná silnice od včerejší průtrže. Jedeme z Tapolci na Lilafüred a odtud již projíždíme národní park po silnici která kopíruje a kříží úzkorozchodnou železnici vedoucí napříč Bükkem až do Felsötárkány, kde Bukové hory opouštíme. Uprostřed pohoří při odpočinkové zastávce opět z důvodu neustálého mokra zazlobí Dušanovo BMW, ale prověřenými zkušenými hmaty na kontakty se opět daří uvést do provozu.
Dojíždíme do starobylého města Eger a kousek za ním nás čeká opravdová zdejší zvláštnost a to přírodní vápencový vývěr v lázních Egerszalók. Hotely a termální areál jsou zde postaveny teprve pár let, dříve se dalo koupat přímo pod běloskvoucí horou vápencových sedimentů velmi připomínající turecké Pamukale. Odstavujeme motorky na parkovišti a pěšky jdeme okouknout kouřící bílý terasovitý kopec. Všude je zábradlí, takže přímo k prameni s 60 ti stupňovou vodou se nedá dostat, ale i tak je to nevšední zážitek. Mít tak takový pramen doma, hnedle by bylo po starosti se skládáním uhlí.