Evropa tour 2006
Spolu s moto partou z Kunčic se na přelomu července a srpna vydal Pepa s Jarčou na okružní cestu Evropou, přesněji v autě vezli motorkářům stany a spacáky. Jelikož podrobný popis cesty je na stránkách moto party, doplňuji pouze některé momenty a zážitky, u kterých motorkáři nebyli. Přeci jenom v autě jsme měli o něco víc času, takže jsme se snažili používat spíše vedlejší cesty místo dálnic (i z důvodu poplatků) a tím jsme viděli o něco málo navíc. Jediný problém nastal s baterií. Každé ráno nás startovala Honda Valkyrie pomocí kabelů, přes den už to bylo bez problémů.
Prvním ohromným zážitkem ve Švýcarsku bylo shlédnutí obrovského "splavu" na Rýnu v Schaffhausenu video (Pro přehrání je potřeba stáhnout a nainstalovat program zde). Ve Francii jsme navštívili 192 m dlouhý, starý a velice zachovalý most z r. 1839 Pont de La Caille mezi Ženevou a Annecy, který se nese na lanoví ve výšce 147 metrů nad údolím. Tento most se od r. 1928 nepoužívá, vedle něj byl vystavěn nový betonový.
Most v Millau vynechám, od něj již následovala cesta k pobřeží, Toulon jsme projížděli víc než dvě hodiny. Totální zácpa, kterou způsobil nějaký francouzský nepozorný motocyklista srážkou s autem na výjezdu z Toulonu.
Jelikož jsme byli na dvě noci ubytovaní též v megakempu v zátoce u Port Grimaud blízko Sant Tropez, neodolali jsme a zajeli jsme na jižní pobřeží poloostrova podívat se na Středozemní moře. Tam byla o poznání chladnější a čistší voda, o něco vyšší vlny a o mnoho méně turistů. Dále nezbytná fotka před opuštěnou chátrající strážnicí v Sant Tropez. Shodou okolností zde touto dobou byly snad všechny světové celebrity, které se ale před námi v době odpoledního žáru někde schovávaly. O jejich přítomnosti svědčil pouze plný přístav i záliv ohromných jachet.
Další naší soukromou akcí byla procházka částí kaňonu Verdon. Lépe než je to s laskavým svolením autora popsáno ZDE, to neumím. Včetně procházky skrz 600 m dlouhý naprosto neosvětlený tunel pro pěší (těch tunelů tam bylo víc, tento byl nejdelší), který se tak zatáčel, že po 50 m již nebylo vidět ani jeden konec. A protože baterka zůstala nečinně ležet v autě, šli jsme tunelem tak, že jsme se drželi za ruce s volnou rukou napřaženou do strany, která po nárazu do stěny dala impuls ke změně směru (i když před tunelem nějaký dobrodinec prodával baterky, tuto možnost jsme nevyužili a později jsme se tajně přidali k nějaké jiné osvětlené partě). Kaňon jsme objeli v opačném směru než naše motoparta, kterou jsme minuli na druhém konci kaňonu u jezera Lac de Sainte Croix. Cestou zpět jsme chvíli koukali na odvážlivce, vrhající se z mostu do 182 metrové hloubky zavěšeni na gumovém laně. Pro zájemce uvádím ceník. Zajímavé sledovat pocity odvážlivců v momentě, kdy stojí nad tou hloubkou na zábradlí mostu. Jedna dívenka to už téměř vzdala, když se po dlouhém rozjímání bez jediného hlesnutí vrhla z mostu a ani v průběhu pohupování se na gumě nejevila žádné známky života. Až po výrazném požadavku publika na alespoň nějakou odezvu zamávala, čímž dala impuls k ohromnému aplausu. Jenom nevím, jak se ti odvážlivci dostávali z údolí zpět, protože po obou stranách byly příkré srázy.
Ještě mi to nedá a musím se zmínit o tom suprovém megakempu v Port Grimaud. Několikatisícové město (nutno nainstalovat earth.google.com) plné karavanů, stanů, atrakcí, ve kterém místo pro stan a auto o velikosti asi 30 čtverečných metrů stojí na noc 30,00 (Euro), nočního hluku a něco málo moře v zálivu, kde ranním budíčkem je hukot plynových hořáků řezajících šrot někde za zdí kempu. No prostě pro někoho úžasné, já z toho měl depku a den jsem nemluvil. Nakonec jsem to šel vyjezdit na vodní lyže.
Chamonix pod Mont Blanc, to už byla jiná káva, i když na nás tentokrát motorkáři čekali dost dlouho (přeci jen jsme se cestou více kochali). Ráno jsme dokonce dalekohledem viděli nějakou výpravu, stoupající po úbočí Mont Blanc.
Následující slunečné ráno jsme vyrazili do Itálie přes Švýcarsko, projeli jsme několik kouzelných městeček údolím mezi Bernskými a Walliskými Alpami a pod Luganem jsme přejeli do Itálie. Mezitím přišla od Dušana SMS s udáním polohy dnešního kempu v Marone u jezera Iseo, kde jsme se navečer opět setkali. Tentokrát motoparta objednala apartmány, takže jejich stany zůstali v autě. Co se ale také může stát. Samozřejmě v neděli není na venkově na žádné benzině obsluha a platí se kartou nebo hotově. Jelikož nádrž byla nebezpečně prázdná, nezbylo než u nějaké pumpy zastavit. Moji kartu automat nebral, tak jsem strčil do díry dvacku a šel ke stojanu. A ejhle, stojan odmítal vydat byť i jenom slzu nafty. Než jsem zjistil, že stojan, u kterého stojím tento den nefunguje, uplynulo 6 minut potřebných k ukončení operace a automat vydal potvrzenku o nenatankování, kterou jsem si mohl v pondělí u obsluhy vyměnit zpět za tu dvacku. Bohužel mezitím nějaký dobrý Ital tuto potvrzenku sbalil a jelikož na pumpě nebylo žádné telefonní číslo, vydal jsem se na policejní stanici za carabinerami. Ani ti mi nijak nepomohli a když jsem jim řekl, že v pondělí už budu o 300 km dál, jejich lakonická odpověď zněla: „say bye 20 Euro“ .
V Dolomitech bylo cílem motoparty projet několik serpentinových motorkářských okruhů, takže jsem pro nás na volný den naplánoval pěší túru někde po kopcích. Vyjeli jsme jenom kousek nad Cortinu do průsmyku Giau ve výšce 2274 metrů a vydali jsme se kolem skalního masivu Ra Guséla a Nuvolau k chatě Rifugio Averau ve výšce 2416 metrů. Jižní cesta začínala pohodlně pro sváteční turisty, kteří po několika stovkách metrů berou zpátečku, a pokračovala již mezi skalisky ale stále bez většího stoupání (to přišlo až nakonec). Na všech skalách v okolí bylo nepočitatelné množství horolezců. Na Torre Grande v soustavě Cinque Torri jsme jich jenom z našeho pohledu napočítali 42. Celý den bylo nádherné počasí a výhledy všemi směry byly fantastické. Marmoláda, kolem které se pohybovali naši motorkáři, byla jak na dlani. Ušli jsme něco přes 10 km, takže po několikadenním sezení v autě docela prima protažení kostry.
Podle mých záznamů jsme v průběhu těchto dvanácti dní projeli celkem 4748 km a v autě jsme strávili 77 hodin. Ostatní je, jak jsem již uvedl, popsáno na stránkách našich motorkářů.
Autor: PK |