Zimní Ádr 2007
Už ani nevím, který rok se jelo poprvé pochodit a přespat do zimního Ádru, ale vím naprosto přesně, že kdo to jednou zkusil, chce jet příští rok zas. Letos nás vyrazilo ráno vlakem osm:
Zakoupili jsme společnou jízdenku a vyrazili směr Choceň, Týniště n.O., Náchod, Teplice skály. Cesta začala problémem - špatným zakoupením přímé jízdenky a ne přes Choceň. Začalo domlouvání s průvodčí, jedno vylité pivko, v Chocni dokoupená cesta do Týniště, z Týniště do Teplic opět jedno vylité pivko ovšem vždy pečlivě vytřeno čerstvými ještě nepřečtenými novinami a už vystupujeme na zastávce Teplice - skály
 Hned s prvními vlakovými kilometry posnídat
 Jen blbni
 Teplice skály
 A hurá do skal
Je půl desáté a odcházíme přes zavřenou pokladnu k Teplickým skalám a odbočujeme do Vlčí rokle.
 Ve vlčí rokli
 Jedině s navigací GPS
 Po sněhu ani památky
 Jen blbni
Oproti minulým rokům zde není vůbec sníh, což se projevuje v rychlosti chůze a za nedlouho jsme u jezírka.
 U jezírka
Začíná trochu pršet, přecházíme hřeben a jsme v altánu u velkého vodopádu a tlačíme do sebe oběd.
 Kuk
 Nad jezírkem
 U velkého vodopádu
Georges si ráno popletl čas odjezdu a za chvíli za námi dorazí do Ádru vlakem. Jdeme mu s Pepou a Davidem naproti ke vstupu do skal a vracíme se zpět k velkému vodopádu za ostatními.
 Georges  Úpravy před stoupáním
Při čekání než s Georgesem přijdeme byli už kluci prochladlí a proto hned vyrážíme na Baronovu vyhlídku. Dělíme se na dvě party. Georges, Vojta a Sejček sestupují k Milencům a dojdou na domluvené místo noclehu. My ostatní vystupujeme strmým stoupáním na Baronovu vyhlídku.
 Stoupání na Baronovu vyhlídku letos
 a pro srovnání loni
 Úprava dresu
 Vrcholové foto
 Nádhera
 Loni Pepa stojí na zemi na Baronově vyhlídce
Dále postupujeme po hřebenu směrem k hradu až se v místě noclehu setkáváme z druhou partou.
 Letošní sníh
 Bivak
 Loučení s Georgesem
Po chvíli nás musí opustit Georges a odejít na vlak, protože má zítra nějaké povinnosti, s ním odchází pro vodu i Vojta, který se těsně po setmění vrací zpět (s Georgesem 2 piva na Zátiší). Už jsme chtěli skoro zalehnout do bivaku, ale z ničeho nic se ze tmy vyloupl Mrzík – měl dnes nějaké povinnosti, ale nedalo mu to a přijel na bivak za námi.
 Martin  Další setkání
Ještě chvíli hovoříme a jdeme zalehnout. Ráno vstáváme okolo osmé a odcházíme na prohlídku Ádru.
 Že by nutná potřeba?
 Sestup
 V Myší díře
 Vojta na piánu
Ivanovu hlášku „nádherné“ slyšíme na každém kroku. Trochu ji kazí odpadky, které odnášíme do odpadkových košů. U Milenců nás opouští Vojta a jde okolo a opět se setkáváme u piana a už se těšíme do Zátiší na snídani, Pepa je rychlejší neboť pospíchá na keramiku.
 Ten spěch
 U snídaně
Nějaké pivko, zápisné od nováčka Ivana (RUM) a polívka a vyrážíme díky neochotné obsluze, mizerné NABÍDCE a špatně točenému pivku kolem lomu do Orlíku v Teplicích. Opět se rozdělujeme na dvě až tři skupinky (podle náročnosti vybrané trasy) a jsme opět pohromadě u oběda.
 U písáku
 Koukni, to nemá chybu
 Hole, dobrej pomocník
 tzv. nábližka
 Nádhera - lokomotiva oddychuje
 Konečně bude oběd
Orlík nás nezklamal jídlo vynikající, pivko, káva, opět zápisné - tentokrát od Davida, desert. Obsluha nesrovnatelná se Zátiším v Ádru. S velkou spokojeností opouštíme Orlík a vůbec nádhernou přírodu Adršpašsko-Teplických skal a pelášíme k vlaku.
 Po obědě
 Dám si dvacet  a já taky
Naplněni neopakovatelnými zážitky a s čistou hlavou, opouštíme tuto oblast. Sice dnes nerespektujeme některá opatření daná CHKO, ale náš vztah je natolik silný, že se vracíme do míst, kam se dříve ještě chodívalo bez omezení a těšíme se na další setkání s nádhernou přírodou. Cestou domů už snad jen poznámku o tom, že se nám podařilo celý vagon zblbnout a všichni hráli na tichou poštu a spolu s Vlastou Horvátem zpívali mašinku.
 Čekání na šuflík
 Cesta domů
 Tichá pošta
 Jede, jede mašinka .....
Na závěr jen Ivanovými slovy bylo to náááááádherné.
Á |
