Cyklo výlet Nové Město n. Met. - Šerlich - Neratov - Kunčice
Sobotní ráno - 04,40 hod. SELČ. Zvoní budík. První co mě napadá je otázka, zda jsem vůbec normální. Vstávám časně za úplné tmy, abych si mohl zničit tělo celodenní jízdou na kole.
David Faltus tentokrát naplánoval cestu z Nového Města nad Metují přes Šerlich (1016 mnm) a dále přes Polsko zpět do Letohradu. Spočítáno dle map asi 75 kilometrů velmi náročného terénu.
05,15 se scházíme na nádraží. Ášek, já a David se synem Vendou. Čekáme na Michala Moravce, který má jet s námi. Odjezd vlaku se blíží a tak zkoušíme volat nepřítomného Myšáka, kterého tím budíme. Ze zaspávání ranních odjezdů se tím stává tradice. Do odjezdu vlaku zbývá asi 10 minut a Myšák zkouší nemožné. Minule se klukům podařilo o pár minut zpozdit autobus a já úspěšně dorazil. Zkoušíme úspěšně zpozdit i rychlík ČD. Po třech minutách jsou však výpravčímu bližší jeho prémie, než kompletnost našeho týmu. Myšák to bohužel nestíhá asi o 20 vteřin a odjezd vlaku pozoruje z nástupiště. Ášek však vymýšlí geniální náhradní plán a tak se s Michalem, cestujícím přes Ústí a Choceň, setkáváme v Týništi, odkud již jedeme společně.
Ranní občerstvení na nádraží v Týništi
Z Nového města vyrážíme podle plánu. První veselá historka na sebe nedává dlouho čekat. Ještě v Novém Městě se snažíme dodržet tradici „malého rumu“. Do otevřené restaurace se kuriózně pokoušíme dostat pootevřeným okénkem. Fakt super. :O)
 
V Novém Městě
Okouknuli jsme trošku Nové Město a vyrážíme směr Šerlich. Dle turistických tabulek 23,5 kilometrů. V pohodě jsme dorazili do Sedloňova, odkud nás čekalo těžké závěrečné stoupání. Chtěli jsme se na to posilnit, ale všechny místní občerstvovárny byly zavřené. Pomohla nám sympatická „teta“ radou, jak
do jedné hospůdky proniknout. Zvonek zafungoval a objevil se Ghani se synem. Výborně jsme se posilnili a ještě se skamarádili se sympatickým Afgháncem. Zjistili jsme dokonce, že máme i společného známého Fahima. Velká náhoda. Loučíme se spokojeni s Ghanim a začínáme stoupat.
 
Setkání s Ghanim a posilňování před stoupáním
Potkáváme sestupující turisty, které naše přítomnost a směr pohybu evidentně překvapují. Jejich slova „hele, cyklisti, tak to jím teda nezávidím“ nám ještě dlouho znějí v uších. Po dvou hodinách stoupání je dokonce plně chápeme. Po několika stovkách metrů zjišťujeme, že cesta je tak strmá, že se kola budou tlačit. Uf. Až na výjimky tlačíme 5 kilometrů. Mně se bohužel opět ozývají bolesti v zádech. Ty se stupňují a tak asi 300 metrů pod sjízdným terénem už bolestí odhazuji kolo a hlásím, že to dál nepůjde. Hrůza.
Strmé stoupání s bolavými zády
Nakonec po odpočinku všichni vystoupáme nejnáročnější část výpravy a operativně měníme plán - Né přes Šerlišský mlýn ale traverzem na Šerlich.
Uff a máme kopec za sebou a měníme plán
Delší, ale méně náročnou trasou se dostáváme na kopec s výškou 1001 mnm a nakonec zdoláváme i Šerlich. Najeto a našlapáno máme 30 kilometrů. Obdiv všech si získává Venda, který jede prakticky bez potíží.
Spolu s Masarykem na Šerlichu
Chata na Šerlichu je přecpána turisty a tak si venku dáváme teplou polévku a pivko. Strašně fučí, je opravdu chladno a viditelnost není nejlepší. Po focení a kontrole dokladů vyrážíme do Polska. Cesta vede po černé sjezdovce a tak opět tlačíme. Tentokrát směrem dolů. Pak už si ale užíváme dlouhého sjezdu. Jen cesta na polské straně by mohla být lepší. Na několik minut se schováváme před deštěm a pak už sjíždíme na celnici do Orlického záhoří. Zde už opět svítí sluníčko a potkáváme známé policisty, kteří nás kontrolovali na Šerlichu. Zatímco nám polský celník sebral doklady a provedl kontrolu hodnou pašeráckého gangu jsme si s nimi popovídali.
 
V Polsku
Jídlo máme naplánováno až v Neratově. Vcelku pohodovým terénem se tam dostáváme a všichni konstatují, že toho mají opravdu dost.
Neratovský kostel
Po obědě
Zbývá nám odhadem závěrečných 30 kilometrů, ze kterých začínáme ukrajovat po dobrém obědě takzvanou „Áškovou trasou“ (Bartošovice – Klášterec – Vejdova lípa – Nekoř). Před Nekoří začíná Michal neuvěřitelně zrychlovat a čeká na nás v Restauraci u mostu. Objednané je již pivko a Michal se vrací spokojeně z toalet. Bylo to prý „tak tak“ :O)
U Vejdovi lípy
V Nekoři
Z kilometrového stoupání mají všichni strach, ale ukáže se, že máme ještě dost sil. V pohodě vyjíždíme na Šedivec a zanedlouho už se díváme z kopce nad Bokusem na Letohrad a „známá panoramata“.
Po 79,5 zdolaných kilometrech se spokojeni, ale velmi unaveni dostáváme do Kampeličky, tentokrát bez defektu. Byli jsme skutečně hodně „zmordovaní“, ale shodli jsme se na tom, že jsme prožili společně zase jeden nádherný den. I přes únavu jsme dokonce začali plánovat cestu příští.
Spokojeni po dojezdu
Stav Davidového tachometru
Konečně si také mohu odpovědět na ranní otázku. Ano asi jsem normální. To ranní vstávání totiž stálo za to.
Autor: IH
|