(nejen) Kunčičtí turisti   Tyto stránky jsou otevřeny pro příspěvky každého, kdo se chce podělit o zážitky ze svých cest. Máte-li jakýkoliv zajímavý cestovatelský zážitek na souši, po řekách i na moři, pěšky, na kole nebo třeba na slonu a chcete-li se o něj podělit s ostatními, tak pište na mail: turisti@kuncice.eu

Zimní výšlap na Králičák

Přesně podle našeho plánu vyrážíme v pátek 15. prosince 2006 na Králický Sněžník. Původní čas odjezdu vlakem o půl jedné operativně měníme na jednu a to autem. Přeci jenom ještě jsou pracovní záležitosti přednější. Nakonec jedeme ve třech, Vendula s Vendou Faltusovi a já. Chtěla jet také Věrka, ale se zánětem v ruce a se slzami v očích nám jenom popřála pěkný čundr. Z Červeného Potoka až na parkoviště pod vleky v Horní Moravě nás překvapuje zbrusu nová silnice, která tady loňskou zimu ještě nebyla.

Po zaparkování bez dlouhého zdržování stoupáme po modré kolem sjezdovek, kde jsou připravena sněžná děla a čeká se na mráz a sníh (ostatně jako letos všude) a dostáváme se nad hranici inverze, kde nás vítá slunce na kýčovitě tmavomodré obloze a v údolích stratus jako z učebnice. Na dnešek máme plán dostat se až na Králičák nebo do jeho blízkosti, někam kde bude ráno velký rozhled, což znamená pochod tak do osmi do večera. Nad vrstvou oblačnosti jsou vidět vrcholky Hanušovické vrchoviny, masivu Suchého vrchu, vršek Studeneckých skal a Adam. Pozorujeme chvíli nádherný západ slunce a u chaty Bábuša se už tepleji strojíme. Pokračujeme dále za tmy bez veliké námahy po hřebeni. Venda má skomírající čelovku, já zůstávám pozadu, jelikož umělé světlo mi nedělá dobře. Při troše opatrnosti to jde a i když je pěšinka znatelná, občas šlápnu do prázdna nebo se naopak něco připlete do cesty. Jenom si říkám, kdyby se cesta rozdvojila, jak poznat, po které šli Faltusovi? Ale vždy, když je výběr z více směrů, tak na mne čekají. Kolem sedmé jsme již na červené a čekáme zleva z údolí žlutou. Zastavujeme na chvíli a k večeři si dáváme pikantní gulášovku. Posilněni se odhodláváme k poslednímu úseku, stoupání k vrcholu Králičáku. Při stoupání zůstávám pozadu už ne z důvodu umělého světla přede mnou, ale zjišťuji zcela jiný důvod. Totiž že sezení v kanceláři a za volantem opravdu způsobuje přeměnu svalové tkáně v tuk a tak si dávám (opět) předsevzetí – sportovat, sportovat a zase sportovat (ne pouze zvedat půllitry v kampeldě). Pro dnešek tedy končíme kolem půl deváté u bývalé Liechtensteinovy chaty. Chata zde stála od r. 1912. Po 2. světové válce byla přejmenována na chatu „U pramene Moravy“ a naposled v „péči“ Raj Vysoké Mýto dopadla tak jak dopadla. Chata byla zbourána v r. 1971. Já tedy rozbaluji ležení v závětří zbytku sklepení chaty s výhledem na sochu slůněte a na Jeseníky a Faltusovi rozkládají stan o kousek dál. V údolí nízkou oblačností jako skrz vatu prosvítají osvětlená městečka, na severovýchodě směrem do Polska je jasno, zcela zřetelně jsou vidět světla městeček v okolí jezer.

Ráno po šesté se probouzím, nade mnou ještě černá hvězdná obloha se srpkem měsíce, nad Jeseníky tmavě červený proužek svítání a několik desítek metrů pod námi tmavě šedá hladina inverzní oblačnosti. Tuto kouzelnou podívanou na proměny barev svítání až skoro do osmé hodiny nelze jednoduše popsat, to se musí vidět. Něco z toho jsem se pokoušel zachytit na fotografii ve fotogalerii. Nad Červenohorským sedlem a nad Petrovými kameny sleduji lentikuláry. Vzhledem k jejich malé výšce nad obzorem a směru proudění větru jsou zřejmě nad Beskydy a Javorníky.

Na vrchol Králičáku vyrážím s předstihem, aby tam na mne Faltusovi nemuseli čekat. Nezbytná zastávka s fotem a načerpání vody u pramene Moravy a poslední výstup. Nahoře pěkně fouká, přesto dobrou půlhodinu vychutnáváme rozhled po okolí. Vrcholy Jeseníků, Orlických hor i Krkonoš jako na dlani. A v údolí stále stratus. Postupně, tak jak v údolí vlivem slunce ustupuje, odhaluje ojíněné stromy a louky. Cestou dolů potkáváme prvního turistu.

Na posledním úseku cesty po červené směrem na Klepáč a dolů na parkoviště dostáváme chuť na dobrou vařenou stravu, lákadlem je pro nás Kovárna v Lichkově. Informace pro všechny – hospoda je zavřená a nabízená k pronájmu. Tak si tedy dáváme smažené žampiony a kuře s rýží u Bohouše v Mladkově.

Kompletní fotogalerii z výletu objevíte zde.

PK