(nejen) Kunčičtí turisti   Tyto stránky jsou otevřeny pro příspěvky každého, kdo se chce podělit o zážitky ze svých cest. Máte-li jakýkoliv zajímavý cestovatelský zážitek na souši, po řekách i na moři, pěšky, na kole nebo třeba na slonu a chcete-li se o něj podělit s ostatními, tak pište na mail: turisti@kuncice.eu

Dlouho jsme se rozhodovali, jak naložit s volnem o svátcích začátkem července. Nakonec zvítězilo nejjednodušší - túra Jeseníky a vyšla na jedničku. Ve středu večer jsme se sešli na nádraží ve směru na Jeseník - Faltusovi s Benjaminem, Novotný bez dětí, Věrka a Pepa. Do Jeseníku jsme přijeli se soumrakem a protože ve městě se moc dobře bivakovat nedá, vyrazili jsme na noční pochod za město, směr Rejvíz po zelené. Nádherné noční představení - celou naši cestu lemovaly snad miliony poletujících svítících světlušek. Nakonec jsme zalehli u Evangelického pramene. Druhý den přes Rejvíz na Velké mechové jezírko, z něhož jsme krátce sledovali modrou a z ní přešli lesním průsekem na žlutou. Vyloupli jsme se v místech kolem Kazatelny. Nezbytný výstup na nedaleký šutr a dále vcelku nudné pokračování směr Videlské sedlo. Cestou kolem Černé Opavy nás upoutala informace o Ruském hřbitově nedaleko místa pracovního tábora z druhé světové války. Pěkně upravené, podrobné informace včetně plánu celého tábora daly poměrně přesnou představu o tehdejších poměrech zde. Aby cesta nebyla tak jednotvárná, přidali jsme ještě zhruba hodinový kufr. Po poradě s kolemjdoucími jsme volili návrat na poslední známou polohu a potom již v klidu došli do sedla. Někteří by rádi ještě přes kopec na Švýcárnu (to jsme ještě netušili, že pivní doping lze získat i blíže ve směru na Vrbno) ale nakonec zvítězila touha nevynechat Karlovu Studánku a údolí Bílé Opavy. Ráno autobus směr Karlova Studánka, ochutnávka z pramene (některé až tolik nenadchla) a výstup údolím Bílé Opavy na Barborku. Něco úžasného. Tyto 4 km jsme šli tempem 1 km /hod. Stále bylo co obdivovat, co fotit, posedět u peřejí. Zapomněli jsme na druhou část výpravy, která vyrazila z Karlovy Studánky rychlejším tempem a netrpělivě nás očekávala na Barborce (zde se setkala s Řehákovými, kteří za námi vyrazili ze Skřítku po hřebenech) a vychutnávali jsme nádheru a chlad tohoto údolí. Nakonec přeci jen i u nás zvítězila chuť popít dobrého moku. Posilněni pokračujeme z Barborky s krátkou zastávkou na Pradědu jsme s chutí poseděli na Švýcárně. Třetí den rychlejším tempem hřebenovkou až na Ramzovské sedlo, neboť jsme po celé odpoledne měli v patách bouřku. Ale ani déšť nás neodradil sejít ještě na Obří skály pod Šerákem, které opět někteří s krví horolezců museli zdolat. A to byla poslední zastávka před odjezdem domů.

Autor: PK