Před prodlouženým, posledním zářijovým víkendem se nás pár dobrodruhů domluvilo na pěším výletě po Toulovcových Maštalích a jejich okolí (www.mastale.cz).

Odjezd byl naplánován na sedmou hodinu ranní, Vojta nás posbíral i s bágly a dalším technickým zajištěním do svého Tranzita a kolem půl osmé jsme vyrazili směr Nový Bor u Skutče.

Po příjezdu jsme prověřili kvalitu dovezených nápojů, připravili se na cestu a vyrazili po zelené značce kolem vyhlídky Petrovna do údolí hledat místo pro nocleh. Po několika neúspěšných výstupech ze dna údolí k různým skalám jsme přece jen našli vhodný převis, místo asi pro 3-4 ležící střelce, včetně ohniště a zásoby suchého dřeva. Místo jsme si důkladně zapamatovali a pokračovali po značce jihovýchodním směrem, vystoupali jsme na hřeben ke křížení s modrou. V tu chvíli začínalo pršet a rozhodovali jsme se kudy dál. Ze dvou možností (Budislav a Vranice) jsme nakonec vybrali tu druhou a vyrazili po rozmáčené cestě. Po asi 20ti minutách volné chůze jsme došli na odbočku červené, kde nás zaujala tabulka s informací o nedaleké hospůdce. Vojta nelenil a telefonicky prověřil otevírací dobu, ale zapomněl se zeptat, kde se ona hospůdka nachází. Naštěstí nás k ní za neustávajícího deště dovedly šipky. Cestou jsme se potkali s turisty z okolí Letohradu. Hospůdka Na verandě u Toulovce vypadala dobře, pod přístřeškem jsme zpozorovali skupinku dalších lidí, kteří zde zřejmě přespávali. Ivan se při vstupu do hospůdky pozdravil s místním vlčákem tím, že mu šlápnul na packu (nechtěně, pes naštěstí reagoval klidně). Zasedli jsme ke stolu a protože jsme byli promočení, poručili jsme si pivo. Po lokále pobíhala kost, (rozuměj servírka v zástěře potištěné motivem kostry) s černým kocourkem na rameni. Po osvěžení poličskou desítkou přišla řada na polévku, objednali jsme si jedinou z nabídky, čočkovou. Po chvíli cinkla mikrovlnka a dostali jsme specialitu v podobě čočko-bramboro-zelné polévky. Kolem poledne ustal déšť, zaplatili jsme útratu a vyrazili na další cestu.

Vydali jsme se po žluté údolím Voletínského potoka, kolem Voletínské studánky, místy spíše potokem než cestou až jsme došli na silnici, po které jsme šli do Budislavi. Zde se Ivan cítil jako doma. Setkal se po letech s majiteli restaurace Na Skalách a spousta známých byla evidentně i mezi hosty.

Po obědě a doplnění tekutin jsme se vydali po silnici směrem na Proseč, po okraji lesa jsme nacházeli množství hřibů praváků, které nám bylo líto tam nechat. Sbírali jsme je, po chvíli jich měli plné ruce, ale co s nimi? Odložili jsme je tedy jako dar na kapotu parkujícího auta. Odbočili jsme ze silnice po žluté cyklostezce, pak po lesní cestě došli až na zelenou značku a poté po červené k autu. V tu dobu začínalo opět pršet, tak jsme nasedli a rozmýšleli co dál. Mezitím se přihnala bouřka, což nám rozhodování usnadnilo, prostě jsme popojeli trochu blíž k vyhlédnutému převisu. Přesto jsme museli bágly a soudek nést asi 200 metrů místy potokem, který protékal po cestě do místa našeho noclehu. Na místě jsme rozdělali oheň, dopřáli si občerstvení, špízy, buřtíky, prostě co kdo měl a podělili jsme se. Ozval se Pepa, tak jsme ho navedli aby nás nemusel hledat. Nanosili jsme nějaké dřevo pod převis, aby vyschlo a bylo k dispozici těm, kteří přijdou po nás. Připravili jsme si spaní a usedli k soudku. Postupně jsme s přibývajícím časem odpadávali do polohy ležmo do připravených spacáků. Ranní probuzení bylo kouzelné, pohled v leže do zalesněného údolí se skalami je nezapomenutelný. Nedopitý soudek a ostatní bagáž jsme přenesli zpět k autu a vydali se na další část toulání po skalách. Přejeli jsme do Zderazu a nalehko vyšli po rozbahněném poli na průzkum Pivnické rokle, nejprve po modré cyklostezce severním směrem, na hranici přírodní památky Pivnice sešli ze srázu k potoku (Vojta předvedl akrobatický kousek, něco mezi prvkem break dance a saltem), no na rozmoklé zemi pokryté jehličím se není čemu divit a pokračovali asi kilometr zpět již mezi skalami. Po návratu k autu se oddělil Pepa, pracovní povinnosti ho nutily k návratu. Naše cesta pokračovala autem do Třemošnice, kde se jel motocrossový závod série Nativ motocross cup 2007 www.novamotocross.com. Zde jsme se setkali s naším kunčickým borcem Fandou a jeho mechanikem Áškem. Závodní dráha byla po pátečním dešti rozbahněná,  tudíž Fanda vynechal trénink a nastoupil až do kvalifikační jízdy. Umísti se na postupovém místě a tak mohl nastoupit do první rozjížďky, ve které skončil ve své kategorii na 4. místě. Do další rozjížďky bylo dost času, tak jsme si vyšli na procházku směrem na Kubíkovy duby, pod lesem obešli rozsáhlé oplocené pastviny krav a ovcí a lesem se vrátili na závodiště. Ve druhé rozjížďce si vedl velice dobře, na svého soupeře který mu svým celkovým umístěním šlapal na paty, získal slušný náskok a zdálo se že má 4. místo v závodě i v celkovém pořadí zajištěné. Pak mu ale v jedné zatáčce zhasl stroj, náskok byl v tu chvíli pryč a Fanda musel jet na doraz. Na posledním skoku před cílem se shodou nepříznivých vlivů dostal do kolize s jiným jezdcem, musel odhodit stroj a oba skončili v kotrmelcích pod svahem. My ostatní jsme v tu chvíli vyběhli Fandovi na pomoc a zjistit co se vlastně přihodilo. Naštěstí nedošlo k vážnějšímu úrazu, jen bolestivé naraženiny, tak Fanda s pomocí svého mechanika nasedl na stroj a těch pár metrů do cíle dojel. Skončil pátý v závodě i v celkovém pořadí.

Ivan měl pro nás všechny zajištěné ubytování a nocleh v areálu Čtyřlístek u Sečské přehrady, nakonec ale vše dopadlo úplně jinak.

MilVa