Údolím Moravské Sázavy aneb kolem Lanškrouna.
Přes předem avízovaný výlet na dny 1. - 2. 9. na Moravskou Sázavu jsem se nakonec sešel pouze sám se sebou. Při nastoupení do autobusu jsem letmým pohledem zjistil, že jsem opravdu sám, takže nastala operativní změna. Vystoupil jsem již v Čermný u rybníka a hurá přes Mariánskou horu do Nepomuku, lesem do Výprachtic a dolů do údolí Moravské Sázavy.
Počasí nádherné, krajina také. I když údolím Moravské Sázavy vede asfaltka hojně využívaná cyklisty, samo o sobě je toto údolí překrásné. Naučná stezka zde přibližuje nejen floru a faunu, ale i něco z historie tohoto území. V Albrechticích vlevo v bok do kopce na Meziměsí a Lázek. Jelikož následující den zde byly závody do vrchu, někteří abonenti na mistrovské tituly již závodili v předvečer oficielního tréninku za normálního provozu. Takže tento úsek cesty mne provázel řev motorů a kvílení pneumatik. Z Mezilesí přes pastviny na Lázek (s malým kufrem, ale to je normální).
Lázek měl být páteční konečnou, jenže nikde ani noha. I v turistické knížce na rozcestníku jsem našel celé dva roky nazpět zápisy hladových turistů ve smyslu: je tu krásně, pouze hospoda zavřená. Kouknu na rozcestník - na Drozdovskou pilu (s poznámkou rest.) 5,5 km. Neváhám ani na okamžik a vyrážím do údolí Březné. S kopce to jde svižně a za neproniknutelné tmy chvíli po deváté mne již z dálky vítají rozsvícená okna restaurace. Jsem zde sice poprvé v životě, ale hospodu lze bezpečně rozpoznat. Posledních 50 metrů a náhle zhasínají světla v oknech, pouze jedno, co vypadá jako byt, zůstává svítit. Z okna je slyšet hlasy, takže se odvažuji zaklepat na dveře. Úspěch - vychází šenkýřka a já žadoním o jedno pivo. Prý počkejte si, takže hned připojuji: "natočte dvě". Chvíle čekání venku pod pergolou a již se otvírají dveře a šenkýřka se ptá, kde že mám toho druhého. Odvětil jsem že obě jsou pro mne. "Jo tak to jste měl říct, já bych to druhé natočila později". To mi dodalo odvahy a ptám se na utopence. "Nic tu nemám, jenom salám s cibulí". Tedy sem s tím. " Tak pojďte dál, my máme připravený sál na oslavu, sedněte si tady". Tak jsem se dostal k nim do obýváku mezi partu příbuzných snad majitele restaurace, který na druhý den slavil šedesátku, dostal jsem najíst napít, dozvěděl jsem se že jsme s oslavencem téměř krajané. Prostě lépe strávený večer jsem si nedovedl představit. Nakonec jsem ještě dostal radu kde přespat. Taky zajímavé - kousek proti proudu řeky je tábor, mají tam nějaké boudy, místo bych měl snadno nalézt a mohu se vyspat na lavici pod přístřeškem. Samozřejmě tma jak v pytli, takže jsem spal u řeky na nějaké louce. Ráno koukám, naproti za řekou je opravdu tábor i s boudou, pouze jaksi chybí i jen malá alespoň úzoučká lávka, aby bylo možno se na ten druhý břeh dostat suchou nohou.
Ráno pokračuji na nádraží do Hoštejna. Jdu opět kolem Drozdovské pily, kde šenkýřka otrhává trávu kolem schodů a nabízí mi ještě kávu. Musím konstatovat, že tak ochotná obsluha se málokdy vidí.
Jelikož jsem v pátek urazil mnohem víc, než bylo původně v plánu a je poměrně časně, zvažoval jsem ještě prodloužení o sobotní trasu. Nápady byly různé - z Ústí přes Lanšperk, z Třebové přes Skuhrov, Horákovu kapli a Vápenky nebo z Třebovic stejnou trasu. Nakonec jsem vystoupil v Rudolticích a přes Rudoltický zámeček směr lanškrounské rybníky, Jakubovice a zadem na Petrovice. Úmysl byl skvělý, jenže. Chyběla mapa i navigační příprava. Na Zámeček u Rudoltic to je do kopce a Zámeček je vidět zdaleka. Tam jsem narazil na nějakou zelenou turistickou značku, kterou jsem tipoval, že by mohla dovést k rybníkům. Ještě jsem se zeptal kolemjdoucích, kteří po malém zaváhání potvrdili můj předpoklad. Šibalové. Jdu si to lesem, potom nějakým červeným blátem a objevuje s vesnice s kostelem. Přicházím do vesnice a ptám se místního, jestli přes ty kopce naproti se dostanu do Jakubovic. To je do Ústí a ty kopce jsou Třebovské stěny. Jakubovice jsou za Vámi. Můj údiv ještě větší, když na otázku jestli jsem v Ostrově mi řekl, že jsem v Rudolticích. Tak to je dobré. Dělám čelem vzad, procházím opět blátem, nedávám na radu toho rudoltičáka a v domnění, že to bude kratší se dávám mírně vlevo přes pole. Vychází to dobře, a tak se objevuji na silnici mezi Ostrovem a Lanškrounem, dokonce ze silnice vidím Jakubovice. Tedy touto vojtěškou dolů do údolí,na jeho konci zabočit do prava druhým údolím a zhruba po kilometru musím do leva do kopce a měl bych se vynořit někde před Jakubovicemi. Tak to vidím z vrchu a vyrážím tou vojtěškou po kolena vysokou. Ještě dole přes potok a sláva, na konci údolí jsou rybníky nad Ostrovem. Dokonce zde je i naučná stezka s výřezem mapy, a i když na ní Jakubovice už nejsou, podle situace na mapě volím další postup. Tedy u zastavení č. 3 musím lesem po cestě směrem na západ a po dalším kilometru se dát do prava jakoukoliv cestou, která by mne měla dovést na silnici někde mezi Lanškrounem a Jakubovicemi. Zastavuji ještě u Eduardova pramene, doplňuji zásoby vody a vyrážím. Vše jde podle plánu, i cesty jsou podle mapy v pořádku (či snad mapa podle cest). Chvíli tedy se sluníčkem po levé straně a pak se dávám na sever. Vyjdu z lesa na pole a co nevidím? Třebovské stěny přede mnou. Co to? Vždyť jsem znovu na jihu, namísto na severu! Takže opět vpravo v bok a další lesní cesta mne již dovedla jižně od Jakubovic. Přece nepůjdu po silnici, když tady kolem vede krásná cesta. Takže vyrážím opět po neznámé cestě, Jakubovice stále v dohledu. Cesta se mění v hřebenovku, pohodlnou a téměř rovnou. Někde v lese za Jakubovicemi bych měl narazit na žlutou, která by mne měla dovést k čermenskému rybníku, někde před ním po hřebeni kolem kříže nad Petrovice a přes Adam již domů. Sluníčko stále vlevo vzadu, vše napovídá správnému směru. Najednou se vynořilo nějaké údolí. Do leva se mi nechtělo, to bylo moc na jih, takže jsem zahnul do prava. Vyplatilo se to, protože za chvíli jsem opravdu narazil na žlutou. Takže jsem byl vlastně již skoro u Čermné. Alespoň jsem si to myslel. Potok vlevo, někde by měl být můstek. Nebudu to prodlužovat. Vyjdu z lesa a přede mnou Třebovské stěny !!! Jsem nad Horní Dobroučí. Jestli někdo ještě letos přijde s nápadem jít do Třebovských stěn, tak to může ale beze mne. Takže opět vpravo v bok a lezu lesem rovnou nahoru, tam už přece musí někde být ten hřeben nad Čermnou. Taky jo. To už mne ale tak zmáhá únava, že zvažuji zavolat auto alespoň do těch Petrovic. Nakonec ale nevzdávám a ještě aby to bylo po značce, jdu z horních Kunčic od kříže po žluté okolo skalky, kde potkávám Bejbina a abych přišel do skalky opéct buřta. Takže na závěr jsem ještě strávil pěkný večer u ohně.
Autor: PK |