O kunčické pouti jsme se v pozměněné sestavě rozhodli zajet letos v zimě ještě jednou do termálek a opět zvítězil Hévíz. Jelikož Mirkova Růža nemohla, nahradil ji plně George.

Tentokrát jsme mimo zážitky koupelové též prozkoumali vinařskou čtvrť Hévízu. I když jsme tam nic zvlášť zajímavého nenašli, přesto jsme se večer do této čtvrti vrátili, přesněji do jedné zdejší malé hospůdky. Tento večer se pro nás nakonec stal nezapomenutelným zážitkem, takovým, že George na něj  dokonce složil opěvnou báseň. Tady je:

 

„JÓNAPOT, takovýhle pozdrav klidně uslyšíte na Kunčicích, když potkáte některé ze zvířátek, která se zamilovala do teplých krajin našeho jihovýchodu a ještě nějakého souseda.

 

HEVÍZ !!!  Zajíc, Hroch, Opička, Pavouk, Slon a Kočička prostě slintali blahem, když konzumovali v překrásné hospůdce na okraji zmíněných lázní, gurmánské speciality onoho uherského souseda. Požitky té konzumace ještě každou hodinu posílené pozorností podniku ve formě BARACK se vystupňovaly natolik … že se zvířátka začala převtělovat a to hlavně zásluhou krásné obsluhy GERTRUDY, na významné hvězdy bohémského nebe. Najednou se smíchy prohýbala u společného stolu Dáša Havlová se třemi Václavy, Marek Eben s Kornem a Janouk. K tomu všemu nesmírně pozitivně radil Radim Uzel (foto).

 

Ó HEVÍZ !!!

Termální jezero o rozloze 4 ha, voda horká voda hluboká. Plaveš. Venku 5°C, nad jezerem pára stoupá s káčátkami míjíš se, lekníny kvetoucí na pažích ti váznou. Když už  nemáš sil, kruhem se opášeš a blbneš si a užíváš. Ach ta slast. Vodu horkou, vodu smrdutou, vláček her zastíní.

Viszontlátasra!!!

Loučím se s tebou HÉVÍZI A TRUDY as !

Někdy za 400 km budu tě mít zas.

 

O vánocích 2006 věnuje KT Kočička“

 

Začalo to tím, že spolu s objednávkou pití přinesla hospodská Gertrud tácek s pálenkou.

Udivilo nás to, ale nevěnovali jsme tomu větší pozornost. Pouze snad, že v některých zařízeních, kde si hostů váží a pokud tedy uděláte větší útratu, tak dostanete před odchodem domů jako pozornost podniku. Tady asi dávají předem, možná to abychom udělali větší útratu. Ejhle, po hodině zábavy, kde se vzala, tu se vzala další kořalka. Po třetí a čtvrté hodině (a tím pádem i třetí a čtvrté rundě) jsme to už brali jako samozřejmost. Móc pěkný zvyk.

 

A kdyby jste nerozuměli co znamená Zajíc, Hroch, … tři Václavové, Janouk…, to byly takové společenské hry, do některých z nich se podařilo zapojit i obsluhující Gertrud. Ta slova v maďarštině nás také naučila ona.

 

Lázeňský areál jsme navštívili i v neděli dopoledne. Lidí bylo málo a tak jsme nudu rozháněli různými radovánkami i k obveselení jinak vážných návštěvníků koupelí.

Tentokrát jsme plně využili pohodlí nafukovacích kruhů. Po koupeli jsme též prošli tržnice s rozličným zbožím. Nějací Rumuni nám nabízeli beraní kožichy. Původní cena 250,- Euro byla po dvou minutách na osmdesáti a ještě to vypadalo na další slevu. I této láci jsme nakonec odolali.

 

Cestou domů ještě nezbytná zastávka pro vínko na jižní Moravě u jednoho velice roztomilého vinaře

a hurá domů s předsevzetím, že v Maďarsku určitě nejsme naposledy.

 

Kompletní fotogalerii z výletu objevíte Zde.

 

George

PK