Dotknout se Irska
Někdy v březnu jeden z nás prohlásil, že neví, jak chutná irské pivo Guinness a druhý mu odvětil, že nejjednodušší je, vypravit se tam a ochutnat.
V květnu 2006 na internetu kupujeme letenky a teď tedy v pátek 22.9.06 sedíme v letadle směr Dublin a těšíme se na Irsko.
Pro snadnější orientaci ve jménech účastníků:
PM - Pepa Marek - vedoucí zájezdu
PK - Pepa Karel
LM - Láďa Majvald
MŠ - Míra Švec
Auto jsme nechali v Praze u známých a zašli na poslední český jídlo - pizzu.
LM si dal špíz a za ty prachy se mu to moc nelíbí.
Busem dojíždíme na letiště, kde jde vše hladce a tak, abychom si zvykli na jiné cenové relace a nebyl to moc šok, dáváme si u baru černého lahvového Kozla 10° za 85,- Kč.
Startujeme v 20.25 hod. s irskou leteckou společností Air Lingus. Protože to je nízkorozpočtová společnost, nedávají nám ani pití a tak do kabiny vzal PM láhev Tullamore whisky. Povídá, že by bodla a vzápětí usnul. Co se dá dělat. Tak se koukám po okolí. Na záchod jdu radši až nad kanálem La Manche, co kdyby to francouzům kapalo do vína.
V Dublinu přistáváme v 22.00 jejich času - našeho v 23.00 hod a hned půjčujeme u Hertze auto.
PM už má zkušenost s jízdou vlevo, tak se ujímá řízení a ještě večer jedeme asi 80 km do Loughcrew. Vedle parkoviště stavíme stan, PK spí vedle ve svém žďáráku a LM radši v autě.
Usínáme za svitu hvězd asi v 1.00 hod. Ve 3.00 nás budí příjezd aut, halekání rozvášněné mládeže?, dunivá hudba a déšť. Zajímavý zvyk, v jinak liduprázdné krajině. Asi potřebovali před další cestou vystřízlivět. Naštěstí se po hodině vydováděli a tak dospáváme.
Sobota 23.9.06
Vstáváme už v 6.30 hod., abychom náhodou nepromeškali východ slunce. Jdeme se podívat na megalitickou stavbu na Hoře kouzelníků - Sliabh na Cailliagh. Hlavním magnetem je mohyla T, kdy paprsek slunce v den rovnodennosti / právě dnes / v 7.11 hod. na pár minut osvětlí kámen se symboly, vyrytými na kámen uprostřed mohyly kdysi dávno před 5 000 lety. S námi zde čeká asi 6 jiných zvědavců, ale ani oni ani my se nedočkáme. Slunce je za mraky a z mraků intenzivně mrholí. Tak jsem blesknul alespoň paprsek umělý z foťáku.
Krajina kolem je ovšem úžasná, první setkání s Irskem je okouzlující. Všude plno ovcí, zelené trávy, kamene a hoven. Samozřejmě i na botách a tak je důvod k napití, aby se to v autě přebilo. PM totiž konečně vytáhl Tullamorku.
Dáváme si snídani z našich zásob a v Oldcastle u pumpy i irské kafe a čaj. Do letadla se plynové bomby brát nesmí a tak než ji seženeme, jsme odkázáni na teplou tekutinu u benzinek. A nebo na whisky.
Jedeme na sever a i v dešti je kolem pěkná krajina. Ani nevíme, kdy končí Irsko a začíná Severní Irsko, patřící už k Velké Británii. Už neprší. V Armaghu navštěvujeme protestantskou i katolickou katedrálu, obě zasvěceny patronu Irska sv. Patrikovi. V protestantské hrál téměř tři čtvrtě hodiny varhaník jen pro nás, protože jsme první češi, které zde potkává. Nádherný nástroj s 3500 píšťalami zní chrámem jak na koncertě. Katolická katedrála, zbudovaná r.1840 z darů a tombol je také pěkná. Údajně se o jednu z výher - hodiny - dosud nikdo nepřihlásil. Zkoušíme to, ale bezvýsledně.
Musíme dál vystačit s našimi 30 librami.
Jedeme celkem fádní krajinou k severnímu pobřeží. Každý se zabavuje po svém. Někdo spí, PK zkouší, jak poslat MMS. Pohled na Atlantik však nenechá nikoho klidným. Jdeme se podívat na Rope Bridge - ostrov spojený s pevninou provazovým mostem. Zastavují se zde jeseteři při svém tažení, dnes zde ale nejsou. Krajinově nádherný, svítí slunce a my se kocháme. Je vidět, že tu dokáží udělat z prdu kuličku.
Za 2,5 libry se můžete na mostě pohoupat. My se nebojíme, ale peníze jim nedáme. Utratíme je jinak. Ale lidí je tu moc a tak ujíždíme dál.
Na Giant´s Causeway - Obrových schodech - jsme k večeru. Výhodou je, že je pozdě a tak neplatíme na parkovišti 5 liber a už tu nejsou téměř žádný lidi. A tak vychutnáváme atmosféru tohoto turisticky nejvyhledávanějšího místa Sev. Irska. Obrovské bloky šesti a jinak bokých kvádrů sestupují do moře a ústí až ve Skotsku. Údajně obr Finn zbudoval takto schody pro svou družku. Jenom zde na tomto malém kousku jich má být 36 tisíc. Nebo je to ztuhlá láva.
Kde budeme spát? Jedeme už potmě do Bushmills a objevujeme kemp. Recepce má však přes víkend zavřeno a tak nám nezbývá, než se utábořit uvnitř kempu zadarmo / brána byla otevřena /. Ve městě v hospodě / v pubu / za ušetřený peníz ochutnáváme náš první Guinness a taky whisku Bushmillsku. Vždyť tady se prvně začala whisky pálit. V kempu ještě teplá sprcha a jdem spát. Ráno, (jak jinak než za deště) jim za všechny služby pěkně poděkujeme.
Neděle 24.9.06
Ráno v dešti obdivujeme impozantní zříceninu hradu Dunluce Castle. Zastavujeme nedaleko na pláži White Rocks Beach. Včera samé útesy a teď najednou bílá pláž. Procházíme se v písku po břehu Atlantiku a najednou vidíme 30 m od nás delfíny. Jsou ale rychlejší než závěrky foťáků, tak na ně chvilku jen koukáme. Sílící déšť nás vrací do auta a tak vyrážíme už přímo do Derry, jak říkají místní, jinak známé Londonderry. Město je to pěkné a taky známé z dějin střety mezi protestanty a katolíky. Chceme do katolického kostela, ale nohy nás dovedly do katedrály Irské církve. Pěkně nás tu uvítali, fotit při bohoslužbě slušně zakázali a taky se s námi osobně rozloučili. Biskup prý byl před třemi týdny v Praze. Tak nás těší, že jsme to napětí naší přítomností zmírnili. Šek na určitý obnos, jak je tu zvykem při sbírce, jsme jim však nevypsali. Ještě se stavujeme v cukrárně na kafe a čaj za poslední libry a pence a hurá zpět do Irska.
V Raphoe už zase svítí slunce a my obdivujeme v Beltany nejstarší kamenný kruh - na světě?.
Přebírám řízení, abych taky užil auta. Dá se na to zvyknout.
Jsme v hrabství Donegal, začínají horské scenerie, vřesoviště a i jinak nádherná krajina. Každou chvíli se zastavujeme a fotíme. Do Teelinu na pobřeží přijíždíme opět za deště. Rozhodujeme se, že dnes nebudeme spát ve stanu, ale v B+B - v soukromí - postel a snídaně.
Jen se ještě zajedeme podívat do hor na Slieve League. Najednou je po dešti, svítí slunce a my obdivujeme 600 m vysoké útesy, západ slunce nad mořem a nádhernou krajinu.
Po takovém dnu máme hlad a tak hledáme v Carricku restauraci. V centru se ptáme po jídle, ale posílají nás do restaurace vzdálené asi 5 km. Tam už ale nevaří nebo nemají zájem nás nasytit. Aspoň nám dávají typ na ubytování. To nacházíme snadno v Carricku. Domácí nás ubytují a paní domu nás odváží do centra (jela prý nakoupit, zřejmě naší snídani). Na otázku po klíčích od domu odpovídá, že se přece nezamyká. Večeře nakonec u číňanů 50 m od místa, kde jsme se poprvé ptali na jídlo. Malá místnost, všude smrad, kouř a plameny. Utěšuje nás, že tu nakupují i místní. / Nora se s námi dává do řeči /.
LM prohlašuje, že kočky ani psy nejí, ale nakonec v parčíku ve 20.30 hod dlabeme z tácků a misek všichni jak bezdomovci a ještě nám jídlo zbyde na druhý den. Odcházíme do pubu zjistit, jestli tady mají lepší Guinness než včera. Zkoušíme i jiné druhy piva a taky různé druhy whisky. Seznamujeme se s místními kráskami i s barmankou a pozdě večer se loudáme do postele.
Pondělí 25.9.06
Ráno nás čeká pravá irská snídaně. Byla pestrá a moc dobrá.
Projíždíme městečka, obdivujeme krajinu, přístav v Killybegsu. V Ballyshannonu hledáme asi 1 hod. trosky kláštera a mlýna. Nakonec jsme našli jednu zarostlou zeď a mlýnské kolo. Alespoň jsme se napili ze studánky sv. Patrika; léčivá voda tam vytryskla, když Patrik poprvé vkročil na irskou půdu. Byla taky dobrá.
Cestou na Sligo zastavujeme v nádherný zátoce. Kameny všelijak poskládaný, hučící moře, mušle barevný, černých přímo koberce a travička jak v mořské zahrádce. PM chytil odlivem v malé tůňce uvězněného úhoře. Pustil ho do moře a on nám za to splnil všechna přání.
Jedeme do Strandhill. Obědváme na pláži zbytky od číňanů. Podle průvodce se mají v zátoce asi 2 km odtud povalovat tuleni. Jdeme se na ně podívat, ale tuleni asi nečtou průvodce, tak nevěděli, že je tam budem hledat a odtulili se. My jsme si vyčachtali nohy v Atlantiku a užívali si sluníčka. Zdáli obdivujeme horu Knocknarea, vysokou 330 m n. m. Asi na ni vylezem. Vylezli jsme a zůstali v údivu. Na vrcholu hory velká mohyla, zdola neviditelná, hezký rozhled po krajině do blízka i do dáli. Celý vršek kopce poset (ostatně jako všechny ostatní, které jsme navštívili) novodobými jmény seskládanými z kamenů, PK tam také vytvořil monogram. Ještě stihneme do setmění navštívit Carrowmore Megalithic Cemetery - velké množství kamenných kruhů a mohylu a v Charlestonu uvařit lečo.
A protože je žízeň a nedostatek tekutin může vyvolat vážné problémy zdravotní, jdeme do místní hospody. Protože dnes PK řídí, dává si čaj, LM s pivem experimentuje, zkouší jiný druh a vychází mu z toho pivo jablečné. Radši zůstaneme věrni Guinnessu. Je moc dobrý.
Na parkoviště pod Croagh Patrick dorážíme asi v 23.00 hod. Stavíme stan na trávě informačního centra. Je jasno, hvězdy svítí, ráno chceme vyrazit na horu sv. Patrika - 762 m n.m.
Úterý 26.9.06
Vstáváme v 5.30 hod. Prší, tak asi nikam nepolezem. Přesto vaříme vydatnou snídani a protože se vyjasňuje, rozhodujeme se pro výstup. Po hodině přicházíme do sedla cca 400 m n.m. Opět začíná pršet a vrchol je beznadějně zahalen do mlhy a mraků. Alespoň ze sedla obdivujeme nádherné moře pod námi s množstvím ostrůvků. To se to tu sv. Patrikovi poustevničilo, když měl takový výhled. Ještě se rozmýšlíme, jestli nepůjdeme přece jen nahoru, ale prší a nebude z vrcholu nic vidět. Obracíme se a PM sem bude muset jet ještě jednou. Já asi taky. Říká se tomu pytel. O pouti zde běžně bývá přes 20 tisíc poutníků, někteří absolvují výstup po kamenitém terénu bosi a dokonce i po kolenou.
Dívám se na kamennou boudu, kterou míjíme v sedle pod vrcholovým stoupáním a říkám si, jestli je to ta poustevna? A ono to zcela moderní WC. I tady v pustině, ostatně jako všude v Irsku, tekoucí voda, splachovací a čisté nerezové WC s toaletním papírem.
Vracíme se do Dublinu. Cesta rychle ubíhá, LM řídí bezpečně a jistě a úspěšně se proplétá
i uličkami Dublinu k našemu hostelu. PK ho zajistil už předem za 16,50 na noc a tak zde necháváme věci; postel na nás počká, dokud se nevrátíme z nočních toulek. Vracíme na letišti auto a vyrážíme do ulic. Čtvrť Temple Bar má v noci úžasnou atmosféru, z hospůdek zní hudba, všechno barevně nasvícené, neskutečné množství lidí a tak nás to velmi brzy pohltí. Cena piva 4,85 Eur trochu brzdí naše choutky, ale moc se zase brzdit nedáme.
Noc byla krátká.
Středa 27.9.06
V ceně přespání je i lehká snídaně a po ní vyrážíme znovu do města. Jdeme se podívat na palírnu whisky Jameson, k pivovaru Guinness, ke katedrále - no koho? - sv.Patrika
a projdem teď naprosto nezajímavé, šedé a liduprázdné uličky Temple Baru. Poblíž hostelu si v klidu vychutnáme poslední Guinness a kapičku Jamesona a pak už jedeme na letiště. V Dublinu prší a nám je smutno, že už to končí.
Mračné vyhybky trochu s letadlem hází, ale nad mraky je slunce a i přistání na Ruzyni je klidné.
V pondělí v zátoce u Sliga jsme pustili zpět do moře rybu. Určitě byla kouzelná, protože všechna přání se nám vyplnila.
Zapsal MŠ
Redigoval PK
Fotogalerie ZDE. |